V srpnu roku 2011 odehrajeme v našem oblíbeném improvizovaném přírodním divadle na obědovické návsi další, v pořadí už čtvrtou premiéru. Asi vám připadá divné, že o tom píšu už teď. Faktem ale je, že leden 2010 je ideálním termínem pro start dobrodružství, které se jmenuje příprava nové divadelní hry. Začátek je moje nejméně oblíbená fáze, protože při brouzdání texty více či méně úspěšných komedií mám před očima neustále všechny členy našeho divadelního spolku a tím pádem i jasné a bohužel i pekelně úzké mantinely výběru. Jelikož máme v souboru nedostatek chlapů, musím vyškrtnout hry s výpravnými bitevními scénami. Naopak přebytek žen zase diskvalifikuje ty kusy, kde je něžných stovření málo. Ve finále navíc dojdete k tomu, že potřebujete hru, v níž vystupuje přesně devět herců, aby si zahrál skutečně každý, musí v ní být pět ženských postav a čtyři mužské, kulisy se pokud možno nesmí měnit, aby nenadávali kulisáci, a taky je potřeba vyvarovat se složitých vizuálních efektů, jelikož na ně nemáme peníze. Věřte, že s těmihle podmínkami lze strávit celé odpoledne v libovolné divadelní knihovně a ani si neškrtnout.

A to se pak začnou člověku honit hlavou šílené věci typu „O jaké postavy by se dala rozšířit Červená Karkulka“, nebo „Kdo všechno by se snížil k tomu hrát trpaslíka a jak by probíhal konkurs na Sněhurku“, případně se rozhodnete obohatit světový dramatický fond o zbrusu novou divadelní hru, která by obědovickým divadelníkům sedla jako ulitá. Vzhledem k tom, že jsem se rozhodl pro poslední zmíněnou šílenou variantu, máte se alespoň v těchto blozích na co těšit. V tom příštím se například dovíte, jestli mě už políbila múza.